Povrchová úprava nerezu
Nerezová ocel se díky svým vlastnostem stále více používá v průmyslu, stavebnictví a jako vynikající materiál pro vnitřní výzdobu. Vzhledem k velkému množství aplikací a požadavků na výrobky je nutné správně ošetřovat ocel, zejména její povrch.
Povrchová úprava nerezu mu dodává správnou texturu nebo lesk zrcadla a určuje konečný vzhled celého prvku.
Odolnost oceli proti korozi je způsobena tvorbou tenké vrstvy oxidu na povrchu kovu, která se vyznačuje vysokou odolností vůči chemickým látkám a pasivitou vůči povětrnostním podmínkám. Pasivní oxidová vrstva se vytváří v důsledku oxidace povrchu materiálu vlivem kyslíku obsaženého ve vzduchu nebo se může tvořit v důsledku anodické oxidace kovu ve vhodném elektrolytu.
Povrchová úprava nerezu se provádí dvěma způsoby:
- mechanické obrábění
- elektrochemické zpracování
Mechanická povrchová úprava nerezu
Mechanická povrchová úprava nerezu je nejčastěji používanou metodou povrchové úpravy nerezových povrchů. Tato metoda často používá abrazivní obrábění. Abrazivní obrábění jsou způsoby obrábění, při nichž se proces odstraňování nepotřebného materiálu provádí pomocí brusných nástrojů nebo volných zrn charakterizovaných neurčitou geometrií a nepravidelnými tvary s mnoha hranami a vrcholy, které jsou uvedeny do styku s obrobkem. V průmyslové praxi se abrazivní obráběcí procesy provádějí různými způsoby, které lze rozdělit na abrazivní obrábění s volným a lepeným brusným materiálem.
Broušení je druh povrchové úpravy zahrnující odstranění tenké vrstvy kovu a je navržen tak, aby poskytoval správný tvar, rozměrovou přesnost a drsnost povrchu. Leštění je dekorativní operace a jejím cílem je dát povrchu zrcadlový lesk. Kartáčování, jako broušení a leštění, je proces broušení. Účelem tohoto procesu je extrahovat povrchovou strukturu spíše než řezat kovové vrstvy. Při kartáčování je abrazivní účinek na povrch nerezové oceli minimální.